Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky Bronnie Warre, která několik let působila v paliativní péči. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti...
kéž bych měl odvahu žít podle sebe, ne podle očekávání druhých,
kéž bych tolik nepracoval,
kéž bych měl odvahu vyjádřit opravdu své city,
kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli,
kéž bych si dovolil být šťastnější.....
Knihu jsem přečetla jedním dechem a všem ji vřele doporučuji.
Vaše Jana
citát:
Mezi soucitem a mentalitou oběti je velmi tenká hranice, soucit je však hojivá síla, která pramení z laskavosti, jež člověk cítí sám k sobě. Dělat ze sebe oběť je jedovatá ztráta času, která nejenom odpuzuje druhé lidi, ale také člověka okrádá o možnost poznat skutečné štěstí.
Dříve mně bolest z minulosti tak vyčerpávala, že jsem se stáhla hluboko do sebe. Tohle způsobí pomýlená víra, ke které se uchýlí mnoho lidí. Totiž, že pokud si udržíte od těla lidi, udržíte si od těla i bolest. Zabráníte tomu, aby vám ubližovali ještě víc. Když se nikdo nemůže přiblížit, nemůže nám ani ublížit. Samozřejmě, že jediný možný způsob, jak tohle vyhojit, je nechat do sebe a skrze sebe proudit lásku, nebránit se jí, ale než si tohle člověk uvědomí, uplyne spousta času.